Eurytmie

Eurytmie (z řečtiny, eu = dobře, krásně, rythmos = pravidelný rytmus), vykládána jako viditelná řeč nebo viditelný zpěv, je druhem pohybového umění. Často bývá eurytmie připodobňována k tanci. Jedním z hlavních argumentů proti tomuto připodobnění je tvrzení antroposofické společnosti, že tanec tělo vyčerpává a opotřebovává, zatímco eurytmie tělo omlazuje a regeneruje. Rozdílem mezi tancem a eurytmií se zabývá i Frans Carlgren, který poukazuje na to, že eurytmie na rozdíl od tance rozvíjí vůli člověka.

Eurytmie se nejprve vyvíjela čistě jako jevištní umění, až později od roku 1919 se stala součástí i waldorfské pedagogiky jako protiklad klasické tělovýchovy. Zatímco klasický tělocvik se orientuje na podávání výkonů při pohybu a staví na přirozené soutěživosti, eurytmie jako druh umění rozvíjí fantazii, empatii a vůli žáků. Podle Angeliky Storch, lektorky eurytmie ve waldorfských školách v Německu, tkví důležitost eurytmie právě v rozvíjení vůle a duševních kvalit žáků a oproštění od materiálna. Zjednodušeně by se její názor dal vysvětlit tím způsobem, že eurytmie nepřináší prakticky nic člověku, který ji provádí. Eurytmie nemá za úkol produkovat hmotné výrobky, ale naopak rozvíjí a podporuje duševní kvality a vůli.

Eurytmické pohyby jsou odvozené z pohybových forem, které vypracoval Rudolf Steiner na základě podstaty řeči a hudby, proto je eurytmie nazývána viditelná řeč – viditelný zpěv. Každá jednotlivá pohybová forma znázorňuje některou ze souhlásek, samohlásek nebo tón. Zatímco samohlásky vyjadřují vnitřní zážitky, pocity a nálady, souhlásky reagují na události ve vnějším světě. Nejčastěji se v eurytmii uplatňují pohyby rukou a paží, které doplňují pohyby ostatních orgánů – při eurytmii se tedy k vyjádření využívá celého lidského organismu.